Rozhovor s Jiřím Jílkem
Rozhovor s J. Jílkem
1) Jaký byl v poslední době vývoj hospodářských vztahů mezi Itálií a ČR a které komodity se na exportu-importu obou zemí nejvíce podílely?
Vývoj hospodářských vztahů, a zvláště bilaterální obchod, zaznamenává v několika posledních létech výraznou dynamiku a to v obou směrech. Jak v roce 2014, tak v roce 2015 dosáhl obrat zahraničního obchodu mezi ČR a Itálií rekordní výše. V roce 2015 poprvé v historii vzájemných obchodních vztahů přesáhl hranici 10 mld. EUR. Vzhledem k tomu, že za období leden až červenec 2016 dosáhl obrat téměř 7 mld. EUR (oproti 6,2 mld. EUR za stejné období loňského roku), je velmi pravděpodobné, že i bilance letošního roku z pohledu obratu bude opět rekordní.
ČR vyváží do Itálie více zboží, než činí dovoz a to setrvale již od roku 2006. Zvyšuje se tak přebytek obchodní bilance, který jen za prvních 7 měsíců letošního roku dosáhla výše téměř 480 mil. EUR (vloni přitom bilance vykázala přebytek ve výši 210 mil. EUR). V loňském roce byl nárůst obratu s Itálií shodný s ročním růstem obratu s nejdůležitějším obchodním partnerem ČR – Německem. Itálie se v žebříčku největších obchodních partnerů ČR v roce 2015 loni znovu umístila na 6. příčce za Německem, Slovenskem, Polskem, Čínou a Francií a před Velkou Británií a Rakouskem.
Postavení ČR se rovněž zlepšuje v italských statistikách zahraničního obchodu, kde se ČR ocitla po boku několika málo zemí, s nimiž Itálie rozvíjela bilaterální obchod nejrychleji. Český trh je přitom pro Itálii velmi důležitý, protože objem italského zboží vyvezeného v r. 2015 do ČR je vyšší než činí italské vývozy do takových zemí jako je Indie, Kanada, Brazílie, Austrálie či Mexiko a dosahuje poloviny exportu do Číny.
Tradičním tahounem obousměrné obchodní výměny jsou především stroje a dopravní prostředky, v roce 2015 byly do Itálie vyvezeny automobily poprvé za více než 20 mld. Kč. Další významnou položku českého vývozu tvoří železo a ocel, tabákové výrobky, plasty, pneumatiky, dřevo, výrobky textilního a oděvního průmyslu, hračky, sklo a potraviny, povzbudivé výsledky však měly i položky zboží s vysokou přidanou hodnotou. Největší část zahraničního obchodu s Itálií se týká severoitalských regionů, kam směřuje také největší procento českého vývozu. Samotný region Lombardie se na bilaterálním obchodu podílí přibližně 1/3.
2) Málo se ví o úspěšných českých podnicích na italském trhu - mohl byste uvést nějaké příklady?
Ano, to je pravda. Kromě výše uvedených pozitivních výsledků vzájemného obchodu, je třeba mít na paměti, že hospodářské vztahy by se nemohly rozvíjet bez přítomnosti silných firem v obou zemích. Přítomnost řady známých italských značek v ČR je dostatečně známa. Na italském trhu na prvním místě jmenuji podnik Škoda Auto, která reprezentuje právě onu nejdůležitější komoditu, která se na bilaterálním obchodu podílí. Z dalších značek tu jsou přítomni významní zástupci tradičních českých odvětví, například českého skla (firma Lasvit), známé české pivovary jsou na italském trhu zastoupeny prostřednictvím místních distributorů. Z dalších můžeme jmenovat zastoupení významného, dnes už globálního výrobce nemocničních lůžek firmy Linet anebo např. výrobce kancelářských potřeb firmu Koh-i-noor. Co do velikosti investice představovala v roce 2015 velký průlom koupě sedmi tepelných elektráren českou společností Energetický a průmyslový holding (EPH), neboť se jedná o největší českou investici v Itálii. Jedná se o šest plynových a jednu uhelnou elektrárnu na italské pevnině, Sicílii a na Sardinii s celkovým instalovaným výkonem cca 4500 MW. Radost nám však činí i menší firmy, které se dokáží na italském trhu úspěšně prosadit s tradičními komoditami. Česká podnikatelka L. Košíková, která v Římě založila pobočku české sklářské společnosti Květná 1794, vyhrála v roce 2015 dokonce cenu Moneygramaward o nejlepšího zahraničního podnikatele v Itálii. Takové úspěchy přispívají výrazně k šíření dobrého renomé tradičních českých výrobků v Itálii.
3) Co by se dle Vás mohlo či mělo udělat jak na české tak na italské straně, aby se tyto vztahy ještě více rozšířily?
Na jedné straně vidím prostor pro zlepšování v případě firem, které usilují o uplatnění na trhu druhé země, především v rovině zvýšení informovanosti o podmínkách a fungování tamějšího trhu. Přestože se obě země vstupem ČR do EU v roce 2004 ocitly ve společném ekonomickém prostoru, domnívám se, že i nadále existuje řada odlišností v obchodní praxi a místních či regionálních specifik, týkající se např. komunikace či zvyklostí v platebním styku, se kterými by měly firmy při oslovení partnerů dobře počítat. Z informačních nástrojů, které českým firmám umožňují získat si přehled o situaci na italském trhu, je při ruce například souhrnná teritoriální informace, kterou naše velvyslanectví pravidelně aktualizuje. Užitečné mohou být informace, které jak velvyslanectví, tak agentura CzechTrade, která má v Itálii své sídlo v Miláně, pravidelně umisťují na svých stránkách či na webu businessinfo.
Jsem přesvědčen, že svoji roli v rozšiřování obchodních a ekonomických vztahů a podpoře investic si i přes fungování na společném trhu zachovávají i zastoupení státu a jeho specializované agentury. Tuto roli spatřuji jak v tradičním „otevírání dveří“ do institucí či k partnerům, k nimž by se české firmy samy dostávaly obtížněji, tak také ve zprostředkování kontaktů. Aktivizace státu v podobě ekonomické diplomacie, díky nimž se velvyslanectví a agentuře CzechTrade daří propojovat firmy na obou stranách v různých sektorech, již určité pozitivní výsledky přinesla a dále přináší.